Lásko! jak mám já vzývati tebe?

Fanda Šimková-Uzlová

Lásko! jak mám já vzývati tebe? Lásko! jak mám já vzývati tebe?
 na tvoje prahy jak s bázní bych zřela, nemám ta slova, nemám ty tóny, jimiž bych, svatá, tě opěvovat směla! Lásko! má v strachu chýlí se hlava, neboť zda vždycky jsem víru v tě měla?! Ale tys v skrytě vanula nad mnou, když se tak divně mi cesta má tměla! Lásko! hle! oběť jakou ti nesu: srdce a hluboké horkých slz zdroje; nechci víc v žití, jen kéž mě vždycky, svatá ty, – objímá náručí tvoje! – 3./I. 1902. ___
6
Básně v knize Výběr z pozůstalých prací Fandy Šimkové-Uzlové:
  1. Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čeká,
  2. Myšlenka je mně modlitbou,
  3. Umím tak milovat,
  4. Já cítím tak hořce, jak smutno tu bude,
  5. Mně úzko je, trudno a teskno
  6. „Dokončit myšlenku“ tak často
  7. Proč vše se ztrácí a
  8. Lásko! jak mám já vzývati tebe?
  9. Tak mi, duše moje, často připadá
  10. Smutku můj, druhu můj,
  11. Jak je, když dech to tají
  12. Já často soumraku ve zášeří,
  13. „Hrdě, hrdě, nevšímavě
  14. Horečně prsty po strunách mi jezdí –
  15. Smějte se mi všichni,
  16. A připadám si jako břečťan malý
  17. Že ráda mám ten podzim šedý,
  18. Trudy a smutky, kdo mne zaslíbil vám?
  19. Touha, touha, touha je
  20. Ne, nikoho tam není nad oblaky,
  21. Jakýsi balvan tíží nám hruď,
  22. Ó tóny, tóny, tajuplně květy,
  23. Osude krutý, tragiko žití,
  24. Ó, přijď již – přijď, ó tichá bolesti,
  25. Znát vášně duše – to je stokrát žíti –
  26. Jsme otroci my – pouzí otroci;