Jsme otroci my – pouzí otroci;

Fanda Šimková-Uzlová

Jsme otroci my – pouzí otroci; Jsme otroci my – pouzí otroci;
 ta zem nás vězní, po níž chodíme, z nás každý otrok jeden druhého a navždy zas pak řádů, zákonů a společnosti je tu otrokem. – Ba i té lásky, bez níž nelze žít, jsme otroci a bídní sluhové; když nejvíc zdá se, že nás povznáší, smyknem se dolů v její podnoží. 14 – Jen jedno volné křídlo otrok má, jež když se samo bídně nepoddá, smí svobodně a stále pnouti se: to – myšlénku! Však i tu bolest zas, to křídlo touhy, vzmachu jenom je – a chybí druhé – křídlo splnění. Oj, kdyby toho – svět by jiným byl a neznámo v něm jméno otroka. Však otroci jsme – všeho otroci – a bez otroctví neumíme žít. E: lp; 2006 15
Básně v knize Výběr z pozůstalých prací Fandy Šimkové-Uzlové:
  1. Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čeká,
  2. Myšlenka je mně modlitbou,
  3. Umím tak milovat,
  4. Já cítím tak hořce, jak smutno tu bude,
  5. Mně úzko je, trudno a teskno
  6. „Dokončit myšlenku“ tak často
  7. Proč vše se ztrácí a
  8. Lásko! jak mám já vzývati tebe?
  9. Tak mi, duše moje, často připadá
  10. Smutku můj, druhu můj,
  11. Jak je, když dech to tají
  12. Já často soumraku ve zášeří,
  13. „Hrdě, hrdě, nevšímavě
  14. Horečně prsty po strunách mi jezdí –
  15. Smějte se mi všichni,
  16. A připadám si jako břečťan malý
  17. Že ráda mám ten podzim šedý,
  18. Trudy a smutky, kdo mne zaslíbil vám?
  19. Touha, touha, touha je
  20. Ne, nikoho tam není nad oblaky,
  21. Jakýsi balvan tíží nám hruď,
  22. Ó tóny, tóny, tajuplně květy,
  23. Osude krutý, tragiko žití,
  24. Ó, přijď již – přijď, ó tichá bolesti,
  25. Znát vášně duše – to je stokrát žíti –
  26. Jsme otroci my – pouzí otroci;