Dva hrobníci.

Petr Bezruč

Dva hrobníci.
Z BoškyBašky zajdi do Těšína a z Těšína pod Lipinku. Snad se cosi udá vidět, co já často vídal, synku. Já chudobný goral z Beskyd chodil v parnu, v zimní slotě. Já viděl dva velké pány za hrobníky při robotě. Plni zlata, biče v botách, na otroky v ruce jarmo, jed a slinu na nás na rtech – Však Vy nejste z Modré darmo! Jak se ničí koukol rudý, co v obilí zlatém bují – Pořád kohos bijí rýčem, pořád kohos zahrabují. Nechce umřít – a přec měl by, když se trápí páni tací při robotě s bídným chlopem. Kdo Vás najal na tu práci? 34 Žil bych bohat jako Midas, bez starosti jako négr, jenom umět kohos šlapat, jen mít jméno? Chodil bych jak krásné jitro, jako kos bych sobě hvízdal, jenom kdybych přišel z Modré a měl jméno? Těžká mluva našich dědů! neumí dva rýmy říci. Snad je najde porobená haluz tam za Ostravicí? 35
Básně v knize Slezské číslo:
  1. Červený květ.
  2. Hanácká ves.
  3. Kyjov.
  4. Národní maškaráda.
  5. Jedna melodie.
  6. Jen jedenkrát.
  7. Ondráš.
  8. Návrat.
  9. Rektor Halfar.
  10. Setkání.
  11. 70. 000.
  12. Koniklec.
  13. Dva hrobníci.
  14. Dědina nad Ostravicí.
  15. Blendovice.
  16. Tošonovice.
  17. Maryčka Magdónova.
  18. Bernard Žár.
  19. Pětvald.
  20. Chycený drozd.
  21. Paskovské rybníky.
  22. Ostrava.
  23. Z Ostravy do Těšína.
  24. Michalkovice.
  25. Leonidas.
  26. Kdo na moje místo?
  27. Hrabyň.
  28. Opava.
  29. Hučín.
  30. Já.
  31. Čtenáři veršů.
  32. Na kmen svůj myslíš hynoucí a tlící.