ROZMLUVA S OSUDEM

Petr Bezruč

ROZMLUVA S OSUDEM
Jsi pán nad pánem, chacharem: ač ambice jsem míval skromné, Ty nebil jsi mne tatarem, Tys cepem zrovna mlátil do mne. „Vy, lidé, jste mi podruhy, nahnuté třtiny, stébla zvadlá: já biju podle zásluhy, a škoda té, co vedle padla. Dal jsem ti život před lety, ne právě zlý a dlouhý skoro: a jak’s ho užil, prokletý? Co pravil ráz filosof Thoreau? ‚Život na tě čeká jak drak: chyť se s ním do křížku, můj žáku! Neb nikdy není špatný tak, jak ty, s ním měřen, darebáku!‘“ 36 Máš pravdu! Zasloužil jsem jen vše, čím Tys přitiskl mne k hlíně: však nech mne zhasnout v tichý den při motýlích a při kalině: až bude život v ústupu, až v zem hodím kostečky bílé... „Tak prach nad tebou udupu a zakřepčím si při mohyle!“ 37