TOŠONOVICE.

Petr Bezruč

TOŠONOVICE.
Z Frydku šel jsem do Těšína. V srpnu bylo, horko bylo, na silnici nadešel jsem hezké děvče z Tošonovic. S Panem Bog’, dževuška švarna. S Panem Bog’, džeň dobrý, pane.“ Z kuň, kaj idžeš? „Do fabriky do Česzyna z Tošonovic.“ Do Pierona, jaks-je švarna, jaké oči, jaké renčky! „Po falešnu pán mi řondži.“ In po pravu. A číš-je ty?“ „Bystronova z Tošonovic.“ 44 Tys-je Polka? „Ni, Moravka.“ Vyhrnulo bílé zoubky, zle se na mne podívalo hezké děvče z Tošonovic; „to jen u nás rektor Polák ten nám dává polské knížky, ale my jen po moravsky řondžimy co z Tošonovic.“ Folvarkem (18) řeč naše zněla Harasovských, Tošonovských. Dávno tomu. Cizí řečí mluví teď Tluk z Tošonovic. Až se zase ve vlast vrátím,..vrátím... půjdu z Frydku do Těšína, přejdu Dobrou, Vojkovice, půjdu kolem Tošonovic. Půjdu kolem polské školy, polské po dědině půjdu: vzpomenu, jak hněvalo se, když jsem se ptal, je-li Polka, švarné děvče z Tošonovic. 45