Chudá matka.

Josef Flekáček

Chudá matka.
V chudičké jizbě matka sedí, v budoucnosť plna strachu hledí, je mráz a sníh a zima již; jak ráda by matička milá své dítky teple ošatila, jaká to starosť, bol a tíž! Chvílemi žalně k Bohu vzdychávzdychá, pak růženec se modlí zticha a na své dítky vzpomíná; však brzy holečkové zlatí ze školy domů zas se vrátí, blíží se čtvrtá hodina. Ba jdou již domů, pospíchají, neb vyřídit matince mají přemilou zprávu ještě dnes; radosť jim z očí září, svítí, každákaždý chce první doma býti, ó rozkoš, radosť, slasť a ples! A všichni pádí ku matince: „Pán Bůh nám vzbudil dobrodince,“ s radostným plesem volají; nadělí„nadělí obuv, teplé šaty, vánočky, mnohý ořech zlatý,zlatý,“ a matku něžně líbají. 9 Vše stalo se, jak řekly děti, a modlitbou s povděkem světí dar dobrodinců šlechetných; jim v srdci volno, blaze, milo, matce se chudé ulehčilo, ať duje mráz a padá sníh! V chudičké jizbě matka sedí a na dar lásky Vaší hledí i plesá, vděčně dojata; modlí se z duše hloubi vroucí, by žehnal Tvůrce Všemohoucí ta srdce Vaše ze zlata. 10