Útěcha chudých.

Útěcha chudých.
Na stromečku světla planouplanou, samá záře se tu leskne, jizba chudá – ale dneska nikdo v ní si nezasteskne. Děti – ty jsou plny blahablaha, srdcem radosť hýbe živá, dědeček, ten s usmíváním na ten dětský rej se dívá. Sdružila se kolem něho celá dětská drobotina, zamyslil se, vzpomínal si, vypravovat započíná: „Vzpomínám, mé děti drahé, když tak hledím v jasná světla, co jsem zkusil, co jsem zažil, než má hlava stříbrem zkvetla. A tu jedna velká pravda vždy mě blahem posilnila: „Netruchlete, že jste chudí, chudoba je Bohu milá.“ 19 Bohu milá, všemu nebi, jako klenot velké ceny, chudý, nuzný byl Pán Kristus, chudý, v chlévě narozený. A přec ctnosti nejkrásnější v životě ho provázely, božská láska, moudrosť, svatosť,svatosť v jeho srdci stánek měly. Netruchlete, že jste chudí! V srdci lásku k Bohu mějte, lásku k lidem, k pravdě, dobru, na dědečka vzpomínejte. A když moje naučení věrně v srdci zachováte, nebudete nikdy chudé, moje drahé děti zlaté.zlaté.“ Na stromečku světla planou, děti hledí v jas jich rudý, praví: Chudoba„Chudoba je ctností, „PánPán Ježíš byl také chudý.“ Dědeček zas usmívá se, k prsoum se mu kloní hlava, vztahuje své staré ruceruce, vnoučátkům svým požehnává. 20