Návštěva na hřbitově.

Návštěva na hřbitově.
Již štědré dary dobrodinci mládeži nuzné rozdali, jen jedna dívka osamělá šla s dárky svými v povzdálí. Vše radostně pospíchá domů, jen ona kráčí pomalu, všem dětem líce slastí plane – jí smutno je a do žalu. Přec štědře byla obdařena i tato dívka maličká, a truchlí jen, když vzpomíná si, že o tom neví matička, že matky srdce nejvěrnější pokrývá již zelený rov, i kráčí k ní, k své drahé matce, k jejímu lůžku na hřbitov, jde říci jí: „Matičko drahá, již klidně, tiše můžeš spát, pohleď jen, jak jsem obdařena, na zimu mám již teplý šat, 21 mám teplý šat i obuv teplou – co by to dalo starostí! obdařili mě dobrodinci vlídně a s vřelou radostí. Spi tiše, drahá matičko má, nuzný se v světě neztratí, i jemu srdce dobročinná ten život blahem ozlatí!ozlatí!“ Znamená křížky hrob ten drahý, a dole matka zesnulá nad zprávou dcerušky své milé se v spánku tiše pohnula. A duše její ozářená s nebe se dívá na tu zemzem, s andělů sbory před trůn Boha rozepne křídla s jásotem, a za ty duše, dobrodiním jež daří děcka uboháubohá, vyprosí milosť, požehnání a smilování u BohaBoha. 22