Vyslyšená modlitba.
Plesají dítky kolem stromku
a v jasné záři svíčiček,
na lůžku nemocen však leží
jich malý bratr Pepíček.
I jemu Ježíšek dal dárkydárky,
o, jak rád by si s nimi hrál!
zlá nemoc již ho dlouho trápí,
nemožno, aby z lůžka vstal.
Tu náhle Lidka malá praví
uprostřed hlučné zábavy:
„Pán Bůh je mocný – jenom kyne,
a Pepíček se uzdraví.“uzdraví.
„CožCož, maminko, abychom všichni
do kostela šly, prosily,
by Pepíčkovi zas dal zdraví
Ježíšek malý, rozmilý?
Vždyť on je tolik, tolik štědrý,
tak dobrý, drahý, laskavý –
o, jen ho prosme hodně vroucně,
jak on Pepíčka uzdraví!uzdraví!“
35
Zlíbala máti Lidku malou:
„Ó jděte zaň se pomodlit!
Já vroucně chci se modlit s vámi,
až u lůžka zde budu bdít.“
A Jeníček i Karel, Lidka,
ba i ta Mařka maličká
v kostele klečí na půlnoční:
„Ježíšku, uzdrav bratříčka!
„Ó nadělÓ naděl mu jen zase zdraví,
ať může z lůžka ráno vstát –
vyslyš tu naši modlitbičku,
ó, jak ti budem’ děkovat!děkovat!“
Když dítky doma tiše spaly
v náruči spánku zlatého,
tuď náhle mocná záře vzplála
nad lůžkem děcka chorého.
Byla to jenom malá chvíle,
jen pouhý okamžik to byl,
snad choré dítě sám Pán Ježíš
či anděl Jeho navštívil.
Když vzešlo ráno, a lesk slunce
své zlato rozlil v okolí,
vstal celý vesel pacholíček:
„Maminko, mne nic nebolí.“nebolí.
36
„DnesDnes v noci jsem nad sebou viděl
se vznášet v záři Ježíška –
usmál se na mě přelíbezně,
dotkl se mého čelíčka –“
A matka slzí nad zázrakem –
zaznívá dětí jásot, smích –
Pepíček již si hraje s nimi. –
Jak mocná prosba nevinných!
37