DVĚ HVĚZDY.

František Emanuel Zelenka

DVĚ HVĚZDY.
Po nebi plavaly vznešeným vesmírem hvězdy dvě čisté, vzdáleny od sebe daleko. A jedna toužila a druhá doufala. V hlubokém vysoku jednou se setkaly hvězdy dvě čisté, vzdálené od sebe daleko. A jak se uzřely, blahem se zachvěly. Blahem se zachvěly, neboť se poznaly hvězdy dvě čisté. Touhu a naději poznaly. Tehdá to věděly, sebe že hledaly. Bez sebe že nelze býti jimjim, cítily hvězdy dvě čisté. Útěchou v lásce se usmály – – Potom se spojily, v jedino splynuly – – – – – – – A jedna hvězda čistá plula vesmírem... 2