VÝKŘIK.

František Emanuel Zelenka

VÝKŘIK.
Velikým žalem se chvěje má duše, zachytit snažím se klid v bouři nitra, abych si všecičko uvážit mohl, – a jasné myšlénky přec nejsem schopen. Má hlava plna je nesmírna smutku, plna je víření, hluku a křiku, ve spáncích jak by se rozstoupit chtěla – Víš, po čem duše má dychtivě práhla!... Před zrakem šedé se mlžiny věsí, na tváři teplého cosi mě pálí, rety se nesmírnou bolestí třesou, a duše v rozchvělých výkřicích volá. – 25
Básně v knize K bílé tvé duši:
  1. KLAŇ SE!...
  2. DVĚ HVĚZDY.
  3. VE STÍNU LESA.
  4. AŽ Z RÁNA JSI KDYS VEŠLA TIŠE...
  5. TY DOBŘE VÍŠ...
  6. ČEKÁM...
  7. DUŠE DVĚ...
  8. POJĎ, DO LESA ZAJDEME...!
  9. LEKNÍNY.
  10. K SOBĚ PŘIMKNUTI...
  11. NÁLADA.
  12. MODLITBA.
  13. ŠTĚSTÍ.
  14. JDEŠ-LI...
  15. SEN VEČERA.
  16. BYLO LÉTO...
  17. SAMI...
  18. TYS NEPŘIŠLA...
  19. VYZNÁNÍ.
  20. ŽEHNÁNA BUDIŽ!...
  21. DISSONANCE.
  22. VÝKŘIK.
  23. NEDĚLE.
  24. HLE, DUŠE MÁ...
  25. VŮNĚ LÉTA.
  26. VZPOMÍNÁM...
  27. PODZIM.
  28. VEČERNÍ NÁLADA.
  29. VRAŤ SE...
  30. MÁ KRÁLOVNA PŘIJDE!
  31. SESTRO!...