KDYŽ PŘIŠLO JARO.

František Emanuel Zelenka

KDYŽ PŘIŠLO JARO.
Jarní něhou dýchala země, z ticha v proudy procitl smích, mladé slunce zjásalo ve mně, s polí slední shánělo sníh. Na cestách se válelo bláto, potok pln byl zkalených vod, role bujnou zelení vzňato, lesem zpíval vil chorovod. Vonné táhlo rašení v sady, k nebi s písní vylétl pták, květy z trávy vydechly všady, proudem tužeb zachvěl se zrak. Jarní něhou dýchala země, s polí slunce shánělo sníh, Touhy snivé snesly se ke mně, láska tichá šeptala v nich. 12