NOVALIS.

Julius Brabec

NOVALIS. (DOJEM Z HEINRICHA VON OFTERDINGEN).
O, touho nezměrná! K tvým jasným studánkám se duše snílkova hvězd prvním třpytem vrací, by pila nadšení k závratným rozletům – v nichž našla život svůj a v nichž i vykrvácí. 13 Vždyť v duši dítěte již paprsk věčna pad’: dán srdci písní dar a nesmrtelnost snům, žár svatých nadšení velikých rozpjetí a křídla andělská k nejvyšším rozletům. Na křídlech klekání vždy k žití procitá, kdy touhy zaplanou s hvězdami v noci tmách – a těká za svým snem nebeskou zahradou na křídlech andělských po modrých květinách... 14