Vzpomínka.
(Bohdanu Kaminskému.)
Když všecko v žití zradilo Tě,
když v mládí klesli drazí v hroby,
Ty šel jsi dál, své boly krotě,
jen nadějí ve lepší doby.
Jen samota ti klidu dala,
v Tvém píseň srdci vznítil žal,
když léta mládí umírala,
Ty’s v samotách snil, básníval.
Jen vzpomeň bratra tehda smrti,
jak vyšel’s sobě v tichý sad,
když kosou té, jež všecko drtí,
rázem mu život pouvad’?
Tu když jsi hleděl v rudý západ,
Ti první kvítek v duši pad’pad’,
Ty’s první písní zdrtil nudy,
ta smrt Ti k štěstí bylobyla snad? – –
22