A jak jsem zase usnul,už tu byl sen živý:vidím matičku vlasts ptačí perspektivy.–––*) Poznamenali jsme (viz Úvod), že Rukopis náš byl z části vydán v „Rozhledech“ (r. 1895), kde vydavatel zamlčel, že vydává Rukopis prastarý; zde vidno, že se snažil docela i zakryti stáří Rukopisu odkazováním k století XIX. a „Nár. Listům“. Ošklivé hospodářství s drahocenným odkazem národním! [36]Na skalinách bory,na lučinách voda –s tím, co v bdění pěju,úplná tu shoda.Bylo mi tak volno,bylo mi tak blaze,procházkou šlo ptactvokol mne po své dráze.Chvilkami jen kolemvrh’ jsem pohled plachý,upřímně se přiznám:měl jsem tajné strachystrachy,že tu není jisto,že se zrak můj setkás kočičími hledypekelného zmetka;zkazila sen prvýchlupatá mi mrcha,a já bál se právem,že i druhý zdrchá.Však jsem nespatřil ho,(povím to hned předem)vlastenecký cit můjnebyl střísněn jedem.Ba, bůh musil nějakkochat mě v tu chvíli:všechny moje touhyse mi vyplnily.37A já toužil patřitv tomto okamžikudo zvětralých tváříbožích bojovníků,slyšet jejich slova,vidět jejich činy,vlasteneckou dušíbez skel čertoviny.A co zřel jsem, slyšel,povím v řeči prosté,ať ta sláva našichbožích bojců roste!