POŽEHNÁNÍ STARCOVO.
(Adolfu Heydukovi.)
Nechci věřit zraku, osláblému věkem,
citu vetchých rukou, jenž mi praví to,
že mi pouta spadla, jimiž jsem bil vztekem,
dokud sílu měl jsem v mládí předalekém,
že až rámě bylo krví podlito.
A přec pravda je to, na vrcholu stojím,
jenž se hochu, muži nedostižným zdál –
volný vzduch tu vane, prosycený chvojím,
a co vůkol zřím, až vyslovit se bojím:
země zaslíbená všude v šíř i v dál!
Šťastnější než Mojžíš vidím zemi svatou,
stoje na vrcholu hory prostřed ní,
dříve v okovech, teď posléz volnou patou,
šťasten po bolestech, jimiž vrchovatou
měrou dařili mne dnové nesčetní.
Stár jsem, bratří, návěj sněhu nade skrání,
ruce mé jsou těžké jako z kamene –
podepřete mi je, ať se v požehnání
vztáhnou nad vrcholem, údolím i plání,
nad zemí, jíž slunce vzešlo plamenné!
Slunce svobody nám budiž požehnáno,
žes nám zasvitlo, když mně se blíží noc!
Požehnáno budiž nové doby ráno,
177
kdy, co poutalo nás, náhle zpřetrháno,
a nám zazvučely zvony velkonoc!
Požehnáním velkým, větším MojžíšovaMojžíšova,
budiž na vše časy požehnán ten den,
kdy jak z rozkázání všemocného slova
vyšla ze žaláře vlast má, sirá vdova,
kdy i její syn zas vyšel svoboden!
Požehnáni buďte, kdož jste zrodili se
v tuto velkou chvíli, v tento velký čas,
rosťte nepodobni v tváří každém ryse
těm, kdož v poutech rostli, jejichž hlavy lysé
ku pokoře skláněl otrokářův hlas!
Požehnány buďte všecky příští rody,
které na té zemi láska rozmnoží:
za dnů slunečních i za dnů nepohody,
ať si sladké jim či hořké zrají plody,
jen když volni budou, nikdy v podnoží!
Požehnána budiž práce všechněch rukou,
které na té zemi budou pracovat,
ať si rádlo řídí, ať si kámen tlukou,
ať si tvoří, co jim svitlo srdce mukou,
ať je pod zem žene věčné práce chvat!
Požehnána budiž tato jejich země,
do níž budou házet hrsti zlatých zrn,
která pod tesáky zníti bude temně,
178
k srdcím myslitelů mluvit přetajemně,
rodit bor i klas i květy bez poskvrn!
Požehnány buďte všecky příští časy,
které nad zemí tou v dál se pošinou:
co tu zbylo zla a bídy, vše ať spasí,
vše ať rozezvučí v chorál jednohlasý,
v radosti a štěstí píseň jedinou!
Až mé mrtvé tělo zemi tuto zmrví,
nad níž ruce mé jste vztáhli, v jejíž lán
přejde, co kdys bylo rudou mojí krví –
ještě prvky moje šumět budou drvy:
Kraji, národe můj, budiž požehnán!
11. X. 1919.
179
POZNÁMKA.
Původní znění sbírek zachovávám i v sebraných spisech. Opravuji toliko tiskové chyby, které zůstaly v prvním vydání (v Písních osvobozeného otroka dokonce vypadla na jednom místě sloka), a sjednocuji pravopis všech textů podle nejnovějšího ustálení. Jen výjimkou zlepšuji rytmus, kde není třeba slovní změny – a jen zcela ojediněle měním vyjádření (v tomto svazku na př. jen na dvou místech). Zdánlivě nesprávný rytmus mnohdy se objeví správným, čte-li se jednoslabičné slovo s důrazem, který má ve větě.
[180]
OBSAH:
HRADBY PADAJÍ!
I.
Ukolébavka r. 190513
Žito se vlní14
Hromové dunění slyším15
Duchoborec17
Samson19
To za horami bylo21
Vrátili se!25
Jak se časy mění!29
Armáda30
Příboje34
Dvou světů na pomezí35
II.
Česká pohádka39
Rozsevač40
Ave Caesar!41
10. říjen 190543
Času zub45
Po 5. listopadu 190546
Hradby padnou!48
Čechie49
Blaničtí rytíři50
III. Epilog.
Lesy šumí55
VÁLKA.
Válka61
Po válce64
[181]
BALKÁNSKÉ ZPĚVY.
Půl tisícletí (Máj XI. č. 8.–9.)69
Matka Jugovićů (Besedy Času XVII. č. 51.)71
Probuzená síla74
Orlové (Besedy Času XVII. č. 49.)76
Peruštice (Besedy Času XVII. č. 48.)78
Šumí Marica (Zvon XIII. č. 11.)80
Makedonie (Zvon XIII. č. 12.)82
Cařihrad (Besedy Času XVII. č. 49.)84
Balkánská setba (Besedy Času XVII. č. 48.)86
Zvony (Besedy Času XVII. č. 51.)88
My čekali jsme (Besedy Času XVIII. č. 5.)90
Žaloba (Besedy Času XVII. č. 47.)92
Dva zjevy (Zvon XIII. č. 15.–16.)94
Stará píseň (Besedy Času XVIII. č. 4.)97
Mluva Balkánu (Zlatá Praha XXX. č. 14.)99
Matce Jihoslavii (Zlatá Praha XXX. č. 14.)101
Pohádka o draku (Besedy Času XVIII. č. 5.)103
Nová doba106
Když osud tomu chtěl109
PÍSNĚ OSVOBOZENÉHO OTROKA.
I. Na prahu země zaslíbené.
Nemluvněti115
Kroky času117
České srdce121
Domů!123
Vítr125
Smutná země128
Mému lidu132
[182]
II. V zemi zaslíbené.
Jsme svobodni135
Den radosti137
Masarykovi Osvoboditeli139
President Masaryk142
Charlie Masaryková145
Aloisu Jiráskovi147
Archa Noemova150
Bílá Hora152
Na staroměstském rynku koncem roku 1918155
Bratrské mládeži160
Po roce162
Štefánik164
Dál!167
Návrat legií170
Pouta172
Sýčkům174
Věřím175
Požehnání starcovo177
[183]
JAN ROKYTA (ADOLF ČERNÝ)
SEBRANÉ SPISY BÁSNICKÉ
SVAZEK IV.
REVOLUCE
obsahující sbírky
HRADBY PADAJÍ!
VÁLKA
BALKÁNSKÉ ZPĚVY
PÍSNĚ OSVOBOZENÉHO OTROKA
Připojena podobiznu autorova z r 1919 od Maxe Švabinského
Kresba na titulu od Emila Holárka
Vytiskla Česka grafická Unie a. s. v Praze
pro nakladatele Karla Reichla v Praze
Vydáno k 10. výročí obnovené státní samostatnosti
ve 2050 výtiscích, z nichž 50 na domácím japanu
je číslovaných a autorem podepsaných
E: tb; 2006
[185]