SNÍH.

Jan Rokyta

SNÍH.
Ty díš, že jaro zadýchlo v sady, s ním že sem slunný zaletěl jih? Dítě mé drahé, bílé ty vnady nejsou, než studený, bílý sníh, ach, bílý sníh. Nejsou to lilje, co kvete bíle na polích, v lukách, u cest a lích – co se tu bělá v daleké míle, není, než studený, bílý sníh, ach, bílý sníh. Co jak svět luny stříbrný leží v korunách stromů, na pláních, není květ jara mladý a svěží – není, než studený, bílý sníh, ach, bílý sníh. Nechoď v mé sady, duše má drahá, lilje ni růže nekvetou v nich – květ, po němž útlá ruka tvá sahá, není, než studený, bílý sníh, ach, bílý sníh... 21. VII. 1898.
13

Kniha Láska (in Sebrané spisy básnické Jana Rokyty, svazek druhý) (1929)
Autor Adolf Černý