TYS NETUŠILA...

Jan Rokyta

TYS NETUŠILA...
Nás poutal rybník mlčelivý s odrazem borovic a sosen, Tys chtěla jen, by leknín snivý se na něm houpal, perlou zrosen. Že, co tak děla tvoje ústa, již z našich srdcí leknín vzrůstá – mé duše sestro, moje růže bílá, Tys netušila. A chtěla jsi zde loďku míti a chtěla jsi zde míti vesla, by mezi vysněné to kvítí nás oba po hladině nesla. Že zatím loď již plula s námi, a za ní břeh že mizel známý – mé duše sestro, moje růže bílá, Tys netušila. Že před námi se vody kalné v dál rozlévaly nekonečnou, že tůně vzrostla v moře valné a cesta naše v cestu věčnou, zpět k břehu, kde jsme stáli v snění, že nikdy návratu již není – mé duše sestro, moje růže bílá, Tys netušila... 19. VIII. 1898.
26

Kniha Láska (in Sebrané spisy básnické Jana Rokyty, svazek druhý) (1929)
Autor Adolf Černý