Nestav se mezi nás...

Jan Rokyta

Nestav se mezi nás...
Nestav se mezi nás, ó světe všedních cest, ty s tváří pokrytce a pýchou lidských měst – nás cesta odvádí, kde promyk září hvězd. Drak stíhá stohlavý nás, tisíc očí tvých: co nám je modlitbou, to mozkům tvým je hřích, co nám je svátostí, tvůj drsný budí smích. Ó, nech si moudrost svou, nám naše snění nech, nám stříbro měsíce a sobě zlata měch, ty koberce si měj, nám lesní stačí mech. Nestav se mezi nás, ó, nech nás odejít v to tiché království, kde duším vládne cit – a nebes hvězdami je drahých očí třpyt... 67