V tichých hájích roztoužení...

Jan Rokyta

V tichých hájích roztoužení...
V tichých hájích roztoužení hlídal bych Tvůj sen, nad Tvá víčka průsvitavá v lásce nachýlen. Políbil bych bílé čelo zlehka jako sen – za ruku Tvou vedl duši v kraj, kde nezní sten; v slunci kde jen Štěstí chodí, jak je kreslí sen, bílý kalich dýchá vůni k vodě nakloněn. Hlavu svou bych ke Tvé schýlil, sladké jako sen, krajem tím bych šel s Tvou duší štěstím rozjasněn... 78