Vyšel vzdech z Tvé bílé hrudi...

Jan Rokyta

Vyšel vzdech z Tvé bílé hrudi...
Vyšel vzdech z Tvé bílé hrudi dlouhý, těžký, z hluboka – co jej ve Tvé duši budí? Dej mi zříti do oka. Dej mi zřít v ty nezbádané, přetajemné hlubiny – kam třpyt slunce nezaplane, ať já vniknu jediný. V čisté duši přehluboko šedou škeblí budu snít – hlubinou z ní v Tvoje oko perlou bude plát můj cit... 82