Vzpomínání.

Vzpomínání.
Tiše, krokem plachých laní přišlo ke mně vzpomínání, schýlilo se k mojí skráni. Šeptalo mi o té chvíli, kdy Tvé duše oblak bílý po mém boku stanul něm: Farao, jenž chvátal za mnou, v moře dal se cestou klamnou – já spěl v zaslíbenou zem... V den, kdy mé se splní přání, přijde zase vzpomínání, bude šeptat mojí skráni: Jak Jsi byla nebes manou pro mou duši utýranou v pouště moři kamenném – zprahlým rtům jak z pusté skály, cíl můj když byl ještě v dáli, tryskala Jsi pramenem... 104 A pak za života plání k mojí práchnivící skráni věčné přijde vzpomínání: Na mou zemi zaslíbenou, vyprošenou, vytouženou, v kterou Ty mne uvedla’s, mým kde’s byla požehnáním, kde Tvým milým usmíváním zrál mé setby plný klas... 105