KDE JSI, Ó SLUNCE?

Jan Rokyta

KDE JSI, Ó SLUNCE?
Kde jsi, ó slunce? Bolestně po tobě toužím, zmíraje chladem, pozírám v končiny, jihu kam krajiny kladem, vyhlédám cypřiše černé a olivy šedé, touha mne na břehy modrého Jadranu vede – Kde jsi, ó slunce? Po nebi šedivá, nevlídná mračna se honí, hlava jak z olova do zkřehlé dlaně se kloní. Jaká to tíže! Sotva ji udržím v dlani... Podivné, podivné myšlenky sedají na ni! Kde jsi, ó slunce? Marně mé usláblé oko po tobě slídí... Jest mi, jak byl bych zde poslední, poslední z lidí – poslední tvor ještě na zemi vystydlé zbylý ke slunci vzpíná se, bolestně po slunci šílí: Kde jsi, ó slunce? 35 Kde jsi, jímž na jaře v pradávnu pukaly ledy, míza jímž stoupala pod kůry površek šedý, zeleň se ze země vydrala, zaplály květy, po lásky polibcích zapráhly mladistvé rety – Kde jsi, ó slunce? Vyhaslá tvář tvoje žárem již bělavým neplá, pro zemi stařenu nemáš již tvůrčího tepla, studený Mráz teď jen po zemi v mlčení chodí, vyzáblá Smrt se s ním po hrobech života vodí – Kde jsi, ó slunce? Vidím tu dvojici: od pólu blíží se ke mně, neslyšným krokem jich umrlá nechví se země – já jen se zachvívám, s děsem zřím ke zjevům bílým, v smrtelné úzkosti po slunci volám a šílím: Kde jsi, ó slunce? 36
Básně v knize Království ticha a smíru:
  1. báseň bez názvu
  2. báseň bez názvu
  3. LES V ZAMYŠLENÍ.
  4. STÍN PADL NA DUŠI...
  5. BOLESTI.
  6. KDE JSI, Ó SLUNCE?
  7. MÝTINA V SLUNCI.
  8. LÉTO.
  9. LETNÍ KRAJINA.
  10. ZASNĚNÁ KRAJINA.
  11. MÍR.
  12. V DEŠTI.
  13. VEČER.
  14. KONEC SRPNA.
  15. VŘES.
  16. MODRAVÉ VRCHY PŘEDE MNOU...
  17. I. Oblaka táhnou nad zemí,
  18. II. Ve výši, kam se zraky pnou
  19. III. Oblaka bílá a šedá,
  20. IV. Jdou dávné vzpomínky, sny dávno vysněné,
  21. V. Oblaka táhnou olověná,
  22. Vl. Podzimní nebe šedých mraků
  23. VII. Tvář jasnou vzhůru ke slunci
  24. VIII. Nic nepohne se, nebe sluncem hoří,
  25. IX. Obláček jako labuť bílý
  26. X. Oblaka se nebem šinou
  27. XI. Celé nebe pokryto je
  28. XII. Zašlo slunce, západ zvolna bledne,
  29. I. Stříbrná hrobka zašlého života,
  30. II. Úplněk měsíce nad lesy svítí,
  31. III. Zřel člověk ve tvář bílé luny,
  32. IV. Tiše přes tvář luny táhl
  33. V. Má ženo, ptáš se, co vše dříme
  34. VI. Měsíc šeří, noc je bílá,
  35. VII. Byl pozdní večer, temný les