IV. Tiše přes tvář luny táhl

Jan Rokyta

IV.
Tiše přes tvář luny táhl Tiše přes tvář luny táhl
 sněhobílý oblak hebký – o věčnosti myšlenka to velké, stříbrné té lebky. Z tváře bílé, zdá se, důlky dívají se v černé bezdno – kolem jako na louce jest v přenesmírné dálky hvězdno. Časem kolem lebky bílé drobná létavice padne – jako jiskru pohltí ji bezdna hloubky černé, chladné. Na ty hvězdy padající myslí lebka luny bledá – na svůj život, oheň zhaslý, na záhubu, jež ji hledá. 74 Na světy, v nichž dosud hárá oheň žhoucí, život křepký – v nichž však ona... bez života budoucí zří mrtvé lebky... Na prostor, v němž všecko letí, bez počátku, nekonečný, který všecko, všecko zrodil, všecko v sobě pohřbí – – věčný... A snad v budoucnosti, k níž jest konec našich světů lodí, prostor zase nový život, nové, lepší světy zrodí... 75
Básně v knize Království ticha a smíru:
  1. báseň bez názvu
  2. báseň bez názvu
  3. LES V ZAMYŠLENÍ.
  4. STÍN PADL NA DUŠI...
  5. BOLESTI.
  6. KDE JSI, Ó SLUNCE?
  7. MÝTINA V SLUNCI.
  8. LÉTO.
  9. LETNÍ KRAJINA.
  10. ZASNĚNÁ KRAJINA.
  11. MÍR.
  12. V DEŠTI.
  13. VEČER.
  14. KONEC SRPNA.
  15. VŘES.
  16. MODRAVÉ VRCHY PŘEDE MNOU...
  17. I. Oblaka táhnou nad zemí,
  18. II. Ve výši, kam se zraky pnou
  19. III. Oblaka bílá a šedá,
  20. IV. Jdou dávné vzpomínky, sny dávno vysněné,
  21. V. Oblaka táhnou olověná,
  22. Vl. Podzimní nebe šedých mraků
  23. VII. Tvář jasnou vzhůru ke slunci
  24. VIII. Nic nepohne se, nebe sluncem hoří,
  25. IX. Obláček jako labuť bílý
  26. X. Oblaka se nebem šinou
  27. XI. Celé nebe pokryto je
  28. XII. Zašlo slunce, západ zvolna bledne,
  29. I. Stříbrná hrobka zašlého života,
  30. II. Úplněk měsíce nad lesy svítí,
  31. III. Zřel člověk ve tvář bílé luny,
  32. IV. Tiše přes tvář luny táhl
  33. V. Má ženo, ptáš se, co vše dříme
  34. VI. Měsíc šeří, noc je bílá,
  35. VII. Byl pozdní večer, temný les