SLAVNOST ODKVĚTU.
V sen svátků rozkvětu vplul dotek měkkých dlaní,
hlas kroků rouhavých je slyšet chvít se v nedaleku,
finale bílých dní vylétlo z rozteskněných strání,
jak tažných ptáků shon v podletí na útěku.
Jde smutek zahradou vstříc spleenu těžkých klasů,
devisa příštích saison kráčí stínem předvečera,
kos zvoní naděje a jásot pyšných hlasů, –
v snech tiše shasíná vítězství ephemera.
15
A steskem svadlých trav vlá obrys těžkých záhad,
mdlý reflex sladkých chvil se věsí v unavené story,
klavírů morosních kdes slyšet dokonávat
v kadencích bláhových mdle zakřiknuté vzdory.
V žit měkké příboje tak vplout a v máků žhavé tůně,
gest jemně diskretních hedvábné rozvlnění
tak čekat s večerem, až projde mračnem vůně –
a v dálky zapadnout jak výkřik v podjeseni.