Pohádka.

Bohumil Forman

Pohádka.
Ó matko má v tom prokvetalém vlase, ty dětství mého živá pohádko, – ó povídej mi o tom krásném čase, když byl jsem ještě drobné robátko: jak ohněm lásky oči tvoje plály, když klad jsem hlavu tobě do klína – ó potěš mne – vždyť žaly růže svály a mladost, mladost ta již zhasíná. – – A matka má tak krásnou zlatou niti tu ze vzpomínek dávných vypředla, že láskou opět staré oko svítí, že po ní zpět mne v mládí zavedla – – Ó matko, matko v prokvetalém vlase – ty dětství mého krásná pohádko – já u tvých nohou jsem tak šťasten zase, jak když jsem býval tvoje robátko! – – 40

Kniha Sny a touhy (1890)
Autor Bohumil Forman