Co jsem si zapěl před svítáním.

Josef Pachmayer

Co jsem si zapěl před svítáním. (18. června 1903.)
Holoubku můj milýmilý, před oknem jsi těkal, marně křídlem bil však, marně na mne čekal. Rád jsem zrní sypal, rád bych znovu skytal, s perutí tvou rád bych volnost, slunce vítal. Za okénkem žalář – na lože mne dali – měsíce mne celé na něm ponechali. Jizba moje žalář, trní ve skráň stlali – nemocí a mukou v okovy mě spjali! Na růvek můj zaleť, zašum perutěmi, jediný, jenž zastesk mezi druhy všemi. 30 Marně před okénkem, marně dneska těkáš, jak já slunce spásné, marně dlaň ty čekáš. Hladovým dlaň, srdce mé vždy otevřeny – z jitra všem již budou pro vždy uzavřeny! 31