Po špičkách.

Josef Pachmayer

Po špičkách. (1903). (V noci, kdy jsem byl zaopatřen).
dušeduše, ta tiše tak usíná již – – vy po špičkách choďte mi jen! – ji odletět nechte! Nač bolu nést tíž? – A slední mi nerušte sen. – – – Ó dětí mých slzy a strhaná tvář! – Leč oko se zavírá, tichne jich hlas. – A duši mou veliká zalévá zář: již světélko bludné splyň v jas! – A po špičkách, dětí ať neruší den! – tak duše má odchází plachý jak sen – – vy po špičkách! tišeji, tiš – – a okno jí otevřte již! – 33