V zoufalý večer.

Josef Pachmayer

V zoufalý večer. (Augustě 25. března 1909).
Do čela jednu, do srdsesrdce jednu – spolu tak tiše budeme spát! Naposled ještě ruce Tvé bílé budou mne hladit, celovat! Naposled ještě rety mé žhavé budou Tě líbatlíbat, zbožňovat! Půjdeme všechněm tiše tak z cesty, rádi, viď, rádi. Přece nás budou všíchnivšichni, ach všichni proklínat! Do čela jednu, do srdce jednu – Bohu nač žalovat? Znaliť jsme blaho nad všemi blahyblahy, všechno viď! lásce v oběť dát! Přišli proč tedy zákony svými štěstí nám kalitkalit, duše štvát? Budem je za to,to všechny, ach všechny proklínat! 102 Do čela jednu, do srdce jednu – proč se tak musí, musí stát? Životem pravdy, vášně a citu nechtěli nechat duše plát! Neshasí však již svatou tu vášeň, vzplane, až budem umírat! – Až půjdem tiše z ráje do rájeráje, budou nás proklínat! Ale až láskou na místě mravů dovedou světu štéstíštěstí dát, přijdou nám na rov, blahým a čistým, přijdou nám všichni, ba všichni požehnat! 103