HRABYŇ

HRABYŇ
Tak leckdy, kdy lehké topasy prší z topolů v cestu a ve sny mi srší, tak leckdy se mihnou pobožné řady s praporem napřed a dojemným zpěvem. Ctím tvoji víru, ty šedivý muži, ctím vaši víru, vy děvčata ze vsi. Dávno je tomu, tenkrát jsem býval hezounký hoch – po cestě jsem zpíval, korouhev napřed, za ruku otec vedl mě dolem a vedl mě horem, vedl mě poli a vedl mě borem, až přišla Hrabyň, vysoká Hrabyň, mohutný kostel s Marií Pannou, poutníkům žehnal pan farář Böhm. Byli tu z Modré a byli tu z Polské, byli od Váhu a my od Těšína, nabit byl kostel, sladkými zory hleděla na nás Hrabyňská Panna, a před ní kázal pan farář Böhm. Bílé jsem čelo do prachu schýlil, andělů zástup srdcem mi pílil, sladkými zory hleděla na mne Hrabyňská Panna, a před ní kázal pan farář Böhm. Čí jsi je synku? Za ruku vzal mne, R, T 1899, Aa – na začátku oddílu Na Opavsku (Hrabyň, Opava, Hučín). 4 s korouhví napřed (H) T–; 5 ty staříku sivý Ab–; 6 ze vsí (!) Aa–B 2; vy děvuchy ze vsi D 7–; 8 syneček švarný, po D 7–; 10–11 mně (!) R (3x, mne 1x); 10 mě borem (!) E 1; 11 mě horem (!) E 1; 18; 23 Hrabynská Ab–; 19–20 Böhm: / bílé D 6–; 20 do prachu chýlil (!) T–; 25 zavedeny uvozovky D 13–; synku?“ –
94 krámy mne vodil, hladil mi vlasy, bůhví co mi všecko v Hrabyni koupil pan farář Böhm. Dávno je tomu. Z duše mi prchla víra. Mrak škaredý sedl mi v čelo, hřích oko zkalil a stáhl mi rety. Bůh nežije pro mne. Ale když žloutnou vrby při řece a jabloně dolů se nahnou, pobožné zástupy na odpust táhnou, shýbám já čelo, hříšný kříž zrobím, jak by se na mne dívala Hrabyň, na kopci Hrabyň, vysoká Hrabyň, jak by se na mne sladkými zory dívala Panna, Hrabyňská Panna, a před ní kázal pan farář Böhm. D 13–; 27 co všecko mi (H) T–; 31 rty (!) T–; 34 „na odpust“ (H) T–D 3; 35 kříž robím D 7–; 37 na konci Hrabyň Ab–; 39 Hrabynská Ac–.
95 [10]