Z OSTRAVY DO TĚŠÍNA

Petr Bezruč

Z OSTRAVY DO TĚŠÍNA
Z Ostravy jdu do Těšína, robotnice se mnou z dolů, šachta vzala muže, syna, k Blendovicím jdeme spolu. A dědiny plny židů, cizí dráhy, cizí doly, jen motyka vlastní lidu, cizí chrámy, cizí školy. Markýz Géro...! Vyhneme mu. Muž – nůž v srdce vrazil bys mu. Zlatou botku líbe jemu ten vzor slezský byzantismu. Zelené byls výspy host-li, zřels lid horší v bídy stanu. Ale z toho lidu rostly svaté matky Fénianů. R, T 1899, Aa – oddíl Mezi kovkopy (viz č. 6). 4 Blendovicům B 2a–; 10–11 mu, / zlatou T–D 1; mu; D 2–; 11 zlaté botky D 7–; 11 líbá (H) T–D 7; 12 slezský vzor byzantinismu Ab–; 14–15 stanu; ale (H) T–; 15 lidu pošly (!) T–A; 9–16 v dopise 1899 upravené znění: Markýz Géro... Vyhneme mu. / Dost že po nás nešplích pěnou. / Zlatou botku líbe jemu / ten rab slezský na kolenou. / Žije národ horší asi / na zelené výspy lánu, / a přec rostly z oné racy / svaté matky Fenianů.
115 [22]