MOTÝL

Petr Bezruč

MOTÝL
Dech sosny mne, břemů a jedlí v oblakách k vzdálené ojčizně zvednul. Přes řeku vzpomínek loďky snů bředly, motýl mi na čelo sednul. Jsi láska, jsi štěstí, motýle? Odleť, bys mládí a děvče kdes zdobil na černé kadeři, na ruce bílé – Co bych já, co s tebou robil? R, R1 (Mackovi 24. 5. 1910), T 1910, B 2 – Mackovy dodatky (viz č. 4), v D 2 báseň přeřazena mezi Ondráše a Návrat. 1–2 Přes smrky, břemy, přes haluze jedlí / lehounký vánek se skřivánkem zvednul R 1–; 4 na ruku R 1–; 5 Láska jsi, štěstí jsi, sličný motýle? R 1–; 6 hocha či děvče R 1–D 3; šuhaje, děvuchu zdobil D 4–; 7 bílé... R 1–.
127 [28]