OSUD

OSUD
Nerónova magistra potkal mne osud. Umdlenou šíjí o sosnu jsem opřen, obě dvě ruce mi do pasu padly, kouří se, utíká poskokem krev z nich, mech Lysé hory ji pije a pije – mlčky ke mně hledí sir-markýz Géro. Oči mi lámou se, mha jde před nimi, dozadu s ramenou klesá mi hlava, chladný pot z bledého vyskočil čela, boky se chvějí jak střelené srnce, schyluje den se a noc po mně sahá – úsměv jde po retech markýze Géra. Tak byl můj osud. Má ojčizno sbohem. Sbohem buď Ostravo, hory mé sbohem, sbohem vy nevěrné Vítkovice, sbohem ty divoká Ostravice, sbohem vy bory, mé dědiny sbohem, sbohem bud’ vítězi, markýzi Géro. [R], T 1919, T 1 1927, D 4 – vsuvka (viz č. 32) za Krásné Pole. 5 pije, T 1, D 4–; 11 sahá, T 1, D 4–; 12 po rtech (!) T 1; jde pyšným rtem markýze D 4–; 18 markýze D 4–D 6.
143 [40]