CHYCENÝ DROZD

CHYCENÝ DROZD
Můj stryk byl ptáčníkem vášnivým. Chytal a prodával drozdy. Přes květen nedbaje zákazů beskydské prosmýčil hvozdy. Vybral ta střapatá ptáčátka, když se jim kabátek zhustil, samečci počali zpívati, kačky do svobody pustil. Zestárl – potkám ho s ptáčetem – Jak jde řemeslo? A spěchám. Ni, to je kořist má poslední, toho si pro stáří nechám. Za měsíc přišel jsem do stryka. Pták tich a vážný jak bača – Stryku, to ptačisko vysmyčte, nězpive – bedźe to kača. Mudroku, pod zobák podiv se, jak se ten černý pruh stáčá – Chceš učit starého ptáčníka? Sameček – nimo že kača. Po letech stryka jsem navštívil, sivý jak myš, ticho hledí, z dýmečky obláčky vypouští, krotký drozd na stole sedí. R, A – vsuvka (viz č. 36) na konec o. Putování Těšínskem. Uvozovky zavedeny od D 13 (verše 11, 12, 17, 20, nikoli však 28, 29, 31, 32). 3 květen, čert panský zákaz vem, Ac –; zákaz cti D 7–; 5 ptáčatka Ac–B 3; ptačátka D 4–; 7 samečci dali se do zpěvu D 11–; 9 ptáčetem: D 6–; 14 bača: D 6–; 15–16 vysmyčte, / Nězpive (!) R; 18 stáčá: D 6–; 24 sedí, A–D 5; sedí:
156 Sivý a tichý jak starý stryk, vážný a hrubý jak bača – Stryk se za ušima poškrabal – Synku, měls pravdu – je kača. Do lesů nělza víc. Ptáčátku pohladil hlavičku jemnou: Choć kača, choć mi nic nězpive, něch už tu dožije se mnou. Tak také dožijou básníci. Do světa písně ven pošlou, smutek si nesou za výslužku v samotu v budoucnu došlou. D 6–; 26 bača: D 6; bača; D 7–; 27 poškrabal: D 6–; 29 Ptačátku D 4–; 31 Něch kača, něch mi Ac–B 3; 32 nech A–D 6; 33 dožijí Ac–.
157 [47]