LABUTINKA

LABUTINKA
I Čí jsi, ztepilá ty krásko? Sama chodí, pyšno hledí, knížky v ruce, na můj pozdrav nikdy nemá odpovědi; temné pleti, temných vlasů, pohled třpyt je hvězdy v šeře, myšky-nožky, každý pohyb kmit labutí na jezeře – chceš mi být jen beznadějné lásky smutnou upomínkou? Jak jmenovat kněžnu svých snů? Nazvu si tě Labutinkou. II Bor jde vrchem, bílý mlýn jde, opuštěn na mleče čeká, plot je rozbit, bokem malba – dáte se mně napít mléka? Je ta kráska vaší dcerou? Pěkná, ale nemá věna... [R], T 1904, [R 1], Martínek 1924, D 4 – vsuvka (viz č. 32) mezi Krásné Pole a Sedm Havranů. Motto Coelebs manebis připsáno rukopisně v D 6a; D 7–. 4 nechce dáti odpovědi, D 11; téměř nemá odpovědi D 12–; 5–8 tmavé pleti, tmavých vlasů, / nosík, jemuž rovno není, / ústa jako květ motýla / lákají ku políbení Mart.; 8 jezeře, D 4–; 10 temnou upomínkou D 4–; 11 Jak jen nazvat D 4–; 12 ad. labutinka (!) T; 12 Buď mi zvána Labutinkou! D 4–; 15 rozbit, střecha praští... D 4–; 16 se mi D 4–; 18 Švarná, ale D 4–; 18 ad. zavedeny
190 Je to moje Labutinka, chcete... bude moje žena? Dáme rádi. Počkal by pán? Ještě mláda, útlá v boku... Budu čekat na svou ženu jako Jakub deset roků! III Na dva roky musím v dálku, počkáš, budoucí má žínko? Vrať se v město, uč se vařit, budeš věrna, Labutinko? Vrátil jsem se. Bůh stůj při mně! Městem letí hrozná zmínka: Každému, kdo chce ji míti, patří tvoje Labutinka! Lžeš! – Jdi večer na vrch Žlutý, kam nevěstky v létě chodí, najdeš tam svou Labutinku, jak si ji tam kdo chce vodí. IV V zimě zase... Do hrobu dost bolesti jest – nemluv dále! Labutinko, kudy chodíš, šlapeš po mém srdci stále. Nesuď ženy! Kdož bez hříchu, nechť kamením na tě háže... uvozovky D 4–; 19 Labutinka... D 4–D 5; Labutinka: D 6–; 20 Chcete, bude D 4–; 22 mladá, útlých boků D 4–; 23–24 jako Jakub / na svou ženu sedm roků Mart., D 4–; 27 Vrátíš-li se kdy do města D 8–; 28 věrná D 7–; 29 se: Bůh D 4–; 30 běží strašná zmínka Mart., D 4–; 34 kam děvuchy D 1–; 36 vodí... D 4–D 8; 37 zase... – Do D 4–; 40 stále! D 4–; 41 ženy: Kdož D 4–; 42 nech D 4–; kameny
191 Srdce chce ti odpustiti, však čest domu jinak káže. Sám dožiju. Bez tvé lásky jak ten život dlouho trvá, Labutinko, Labutinko, Labutinko temnobrvá! D 4–D 6; na ně E 2–; háže, D 4–; 43 ti prominouti D 7–; 48 černobrvá Mart. D 4–.
192 [66]