PLUH

PLUH
Osmahlý s tuhou hrudou zápolí, za lonské klasy splácí jí dluh; jde – skřivan nad ním – dlouhém po poli a rukou těžkou obrací pluh. Pot – vlastní je role – rysem jde smědým, třesk kosy letní zvoní mu v sluch. Jde volným krokem za koněm hnědým a rukou těžkou obrací pluh. Půl dne naň hledět, půl dne jsem s to něm z rozpuklé brázdy volný sát vzduch. Smět jít za hnědým po poli koněm, smět rukou těžkou obracet pluh! V městě kdo srdce serval napoly, k svaté se práci nehodí druh: nejdi za hnědým koněm po poli, nech ticho ležet blýskavý pluh. Zpomínám: Opa... břehem topoly... do mostu sivých spěl polí pruh... tam šel před lety děd můj po poli a rukou těžkou obracel pluh. Smím věřit lidem učeným oněm, co praví: „žití vrací se v kruh“ – půjdu též jednou za hnědým koněm, nad čelem slunce, pod rukou pluh? R, B 1 – mezi Hrabyň a Opavu. 5 pole D 4–; 5 snědým D 7–; 12 pluh! D 4–; 17 Vzpomínám D 7–; 17 břehy s topoli D 7–; 18 pruh..., D 1–D 5; pruh: D 6–; 22 kruh: D 4–;
202 [71]