DĚRNÉ

DĚRNÉ (K otevření nové školy 9. VI. 1935)
Rád jsem v srpnu v léta žárná (dokud nebyl schýlen věkem) běžel tebou, vsi má švarná, na výšině nad Fulnekem. Starou mapu rozestýlá ruka – bylo dobře s námi: moravská dědina byla a na gruntech Sokol samý. Tak to zprávy dávné praví, spolehlivé, pravdě věrné. Podmyl břeh náš příval dravý, odcizilo se nám Děrné. Jak to možno? – Povím, malý, mladý, za ruku Tě ujav: synci z Děrného si brali bohaté děvuchy z Kujav. Ty držely mluvu svoji v poli i při krbě černém; děti při mamulce stojí: pohasla řeč naše v Děrném. V Děrném každá hlava bílá v našem vychována slově; mládež se nám poněmčila, tak jak v Melči, jak v Radkově. [R], T 1935, D 7 mezi Hradec – Podolí a Úspěch. 2 bez závorek T; 6 námi; D 10–; 21–28 strofy šestá a sedmá přehozeny
230 Mluví kolem jen mohyly, kde zněl předků jazyk drahý: vidíš, že moravské byly Čermná, Klokočov, Požahy. Nové stavby vidím rysy; je to škola blahodárná: bude, Děrné, z tebe kdysi zase ves moravská švarná? D 7–; 29–32 Nové školy vidím rysy; / ta má úkol dobrý, slavný: / vrátit tebe, Děrné, kdysi / pod moravský prapor dávný. D 7–.
231 [88]