RYBNÍKY ZA PASKOVEM

RYBNÍKY ZA PASKOVEM
Na Frydlant bylo jít z Ostravy – náklad jsem měl trochu těžký – pět hodin šlapat do únavy, feniky ty tam – tož pěšky. Promiňte, každý z nás býval mlád, horká krev, ret vždycky prahnul; v parném dni na cestě já si rád hluboko ze džbánku nahnul. Hrabovský bůh chud jak my. Chrám má dřevěný s dřevěnou věží. Daleko do nedozíráma paskovské rybníky běží. Skláněly hlavičky šikmo své na břehu metlice rusé; potápky, lysky a rackové chechtali v jednom se kuse. Nemám rád smíšků. Mně protiven ženský ten zvyk je a dětský – mít dlouhou pušku s sebou jen, smet bych vás do vody všecky. Šest naráz? Pět naráz? Jednu? Dvě? Ptáčata, robte si závěť. Tak se mi chechtala rouhavě běloperutná ta havěť. 68 Dalo se do deště. Těžký je strom, hrom bije, blesk časem svitne – A co mi voda je, co mi je hrom! Kačera déšť se nechytne. Mládí mi ulétlo tak jak dým, jak když se vlaštovky zvednou... Zdalipak ještě vás uvidím, paskovské rybníky, jednou? 69