Na hlubinách.

František Emanuel Zelenka

Na hlubinách.
Mou loďku řada bílých líbá vln, pad’ měsíc do nich snící stříbra pln. Vanutí šera táhne nad hlavou a ptáci usínají doubravou. A květin vzduchem vůně těžký dech se rozpial v nevystihlých hovorech. U břehu rozchvělo se rákosí a z dáli píseň touží kohosi. Na vodách celují se lekníny, a duše má se dívá v hlubiny... 12