AKÁCIE

Tereza Dubrovská

AKÁCIE
Květ bílý, který dala mi Tvá ruka, sad v zadumání v hvězdném jase leží a v rosných perlách vydechují luka – ó, květy bílé, akácie svěží! Je půlnoc, zvony bijí blízkých věží – kdos’ kolem jde a na má okna ťuká, tak tajůplně kol mých dveří běží. Svá okna otvírám, zvon náhle puká a na zem bílé akácie sněží... to přešlo štěstí kolem... ó, ta muka! Krok jeho vzdaluje se po nábřeží – ó, květy bílé, akácie svěží! 20