HOST

Tereza Dubrovská

HOST
Je připraven můj důmdům, jak měl by přijít kdosi, ten nečekaný a přec’ dávno ždaný host, stůl prostřen svátečně, květ svítí v perlách rosy a v číších nápoj hoří jako žhavý skvost – je připraven můj dům. Sad v zlatém slunci leží, ženci klasy kosí, a s vážkami tu klidně čeká minulost, den zvolna hasne, soumrak smutky nosí. A fontán šplouchá, v akáciích pějí kosi, a duha zemi překlenula jako most – kdos’ z temnot přichází, jde tiše tak a prosí... zvon vyzvání, noc blízká číhá, vešel host – je připraven můj dům. 24