PLAČ, DUŠE MÁ...

Tereza Dubrovská

PLAČPLAČ, DUŠE MÁ...
PlačPlač, duše má a zahal do závojů své těžké smutky, hořkých slzí pramen, a v tichu noci, v záři hvězdných rojů tu poklekni a pomodli se: Amen! Tvé chrámy leží v troskách – konec bojů, noc klidná sejme tíži s Tvojich ramen a napojí Tě vláhou rosných zdrojů, svit hvězdný snese na náhrobní kámen. Tvé illuse a sny, Tvé smělé touhy – to přelud byl jen letní noci pouhý, a zmámilo Tě kouzlo léta skvělé. Jen bludička se vlahým šerem kmitla, že hvězdou je, jsi mnila, pro Tě svitla – dál životem jdeš zase osaměle. 42