IN MEMORIAM

Tereza Dubrovská

IN MEMORIAM
I.
Buď navždy s Bohem, milý příteli! tam v záhrobí a temna tiši snad duše Tvoje hlas můj slyší, a oči vidí, jež se zavřely. A píseň, kterou rty Tvé dopěly, teď jiným světem hvězdnou říší, a vesmíru se nese výší – kam všechny duše jednou dospěly. Dál život půjde ve své touzetouze, jen Ty zde scházet budeš pouze, svět nevděčný Tě brzo oželí. Jen myšlenky jak vánku vání tam vzletí k Tobě kol Tvých skrání – a vzpomínky jak milé pocely. 43
II.
Kytici vřesu na hrob Ti nesu, jež vonně dýchá z lesního ticha. Na rakev Tobě – vzpomínku sobě... z těch lesních květů, jarního vznětu. 44