BYL...

Tereza Dubrovská

BYL...
Byl hněv to Boží. Jasně dnes to cítím, že na úroveň Jeho jsem Tě kladla, jak na podstavec modlu, že mým žitím jak bohyně v mém srdci láska vládla. Já věnčila ji vavřínem a kvítím, leč zranila se vosí o žihadla, tu poznala jsem, že se dolů řítím, na tvrdou zem jsem s modrých oblak padla. Jak pohanka jsem uctívala Tebe, mým sluncem byl jsi, modrý azur nebe bych pro Tvůj úsměv ráda byla snesla. A teď jsem sama, propast zeje bezdná, jsem jak ten lodník, který ztratil vesla, kol moře hučí, noc je nedohledná. 68