MARII.

Josef Václav Frič

MARII.
Genie! má lyra s chvěním se ti blíží. Tebou se mi nitro k lásce probudilo; oko tvé v mém žití jaro vykouzlilo, a to jaro vděčně za tebou pohlíží. Ovšem že jen blesk zpomínky duší kříží, ano se mi jaro v Saharu změnilo....... však to místo, jež ti zasvěceno bylo, ještě poznáš, tvůj-li zrak se k němu sníží. 39 Marie! srdce mé se zpomínek těch bojí! odpusť, že tu stavím pomník lásce tvojí – vždyť jen písní mou co pouhý sen prochvívá. Ač můj smutek pro ni píseň neukojí, přec ji k životu teď naposled vyzývá – v rakvi ňader ana zbožně odpočívá.