III. Vášnivá ty vílo! vznášej se nade mnou,

Josef Václav Frič

III.
Vášnivá ty vílo! vznášej se nade mnou,
Vášnivá ty vílo! vznášej se nade mnou,
dovol mi svou hlavu v klín tvůj svatý složit, chci tam ducha svého skrytý poklad vložit, vypěstíš je tam tou dobrotou svou jemnou.
Duchem žhoucí ženo! lásko vtělená – duch můj prahne po tvém obejmutí; vášeň má, tvým kouzlem šílená, čeká na tvé božské pokynutí. Dlouho mrtva – teď však v život vyvolána – vítá vděčnou slzou velitele svého; usmívá se vroucně, mile pěstována rukou někdejšího krotitele svého. Duch ji k srdci vine, horoucně zulíbá – a ty souzvučné to vítáš horování; blankyt oka tvého šle nám požehnání – a tvůj klín již blížence kolíbá!