SOUPĚVCŮM.

Josef Václav Frič

SOUPĚVCŮM.
Všecko mi odumřelo! – bůžky ohlasů poslední píseň mou co mrtvolu outrpně v tuhou rakev uložili; i nastala mi noc těch němých zápasů, a jen ty vzdechy, cizí úkolu, po ztraceném se máji roztoužily. Mám zažehnat je dávným nadšením, když ztajená v nich beznadějnost zplála? Ne! – vždyť tam zdáli zřím tak libě-vábný stín, 92 že loď má s touhou míří k břehům svým, by ji tam spoluplavců uvítal družný klín: Dbejte, by v přístav šťastně doplavala! Vy znáte mnohou píseň v bouři složenou, a víte, že se blížím s veslem – zlomeným; kdo ale ohněm ploul a mořem ledovým, je rád, třeba se vracel s plachtou strženou. A mnohá píseň pěvci přece milá, třeba si v citů výhni křídla popálila!