XXII. Já myslela, že mohu přijít k Tobě,

Tereza Dubrovská

XXII.
Já myslela, že mohu přijít k Tobě, Já myslela, že mohu přijít k Tobě,
jak v zahradě si květné odpočinout, květ natrhat a do kytic jej vinout, kříž ověnčit jím na zapadlém hrobě. Jak sestra Tvá jsem chtěla k Tobě jíti, a na Tvá prsa položit svou hlavu, zde, vzdálena vší strasti, světských davů, snít klidně tak, Tvé srdce slyšet bíti. Jak lodník zvolat: „Zde chci zakotviti!“ Leč marno vše. Čím víc se blížím břehu, tím vzdálenější je – má duše cítí Chladchlad severního větru vát z těch štítů, mrak halí vše, déšť snáší vločky sněhu, v tmě přístavu víc zrak můj nevidí tu. 30

Kniha Fialové ocúny (1930)
Autor Tereza Dubrovská