XXXI. Vždy zamčena v mé budeš klenotnici,

Tereza Dubrovská

XXXI.
Vždy zamčena v mé budeš klenotnici, Vždy zamčena v mé budeš klenotnici,
jak převzácný skvost, v srdci mém se skvít, a žádné oko neshlédne Tvých lící, rmut lidský skvělý neztřísní Tvůj svit. Jak drahá mrtvá, v žluté záři svící, tak, Lásko moje, věčně budeš snít... a s Tebou vše, co chtěla jsem kdy říci, a musila jsem s Tebou pohrobit. Co nemohlo zde růst, a z jara kvésti, a v duši mé již nikdy nevzpučí, a žádná ruka více nevypěstí. Jak píseň vroucí – nepatřila světu – a v disonanci nápěv dozvučí, než dozpívala poslední svou větu. 39

Kniha Fialové ocúny (1930)
Autor Tereza Dubrovská