Noc vlahá byla, láskou stopena,

Tereza Dubrovská

Noc vlahá byla, láskou stopena, Noc vlahá byla, láskou stopena,
jak zádumčivá hudba Chopina, jak smutný, touhou neobsáhlý vzdech, jenž na klávesách zazní v akkordech.
A v srdcích byly struny napjaty, a tichou nocí snily akáty, a píseň táhla k bílým nebesům, tak sladká, drahá milujícím rtům... A země spala, nocí zrosena, a tiše stála luka skosená, a jasným pruhem měsíc do vod pad’, když ruku v ruce šli jste spolu v sad... 36 Tak šťastni šli jste v bílé údolí... Má duše vzdychla: „Vždyť to nebolí!“ – a přece z hloubi mého srdce kdes se teskný povzdech nesl do nebes... 37